O Veselici

Od vzniku do roku 1648
Přehled dějin Veselice v období let 1648 - 1766
Období od přechodu vlastnictví blanenského panství na rod ze Salmu do zrušení roboty (1766-1848)
Období od zrušení roboty do rozpadu Rakousko-Uherska (1848 -1918)
Období první republiky a II. světové války (1918 - 1945)
Období od konce II. světové války do současnosti (1945 - 1996)

Od vzniku do roku 1648
Z dochovaných archivních materiálů je zřejmé, že Veselice přináležela od svého vzniku, tedy pravděpodobně od roku 1246, k blanenskému statku, který byl ve vlastnictví olomouckého biskupství. Přesto je vesnice tohoto názvu prvně zmiňována v soupisu "Blanenský majetek" až roku 1318, za doby nástupu biskupa Konráda.Ve zmíněném soupisu je uvedeno, že ves Veselice přináleží statku blanenskému a půdu tam obhospodařují Ondřej (Andreas) na 1,5 lánu , Bedřich (Fricko) na 2 lánech,Znata (Zisnata) na 2 lánech a Vaněk (Vanko) na 1 lánu. Odkud tito osadníci sem přišli, není přesně známo. Lze však souhlasit s názorem, že by mohli pocházet ze severní Moravy, zejména z Hornomoravského úvalu a z okolí Zábřehu, kde jsou analogická místní jména osad a vesnic (Rájec, Jestřebí, ...). Ale analogická místní jména se vyskytují i v severovýchodních Čechách (opět Jestřebí, dále Doubravice, Suchdol a dokonce tam jsou i dvě Veselice). A co jejich národnosti se týká, zřejmě mnozí z nich byli slovanského původu, o čemž svědčí jejich osobní jména. Ve Veselici Žiznava a Vaněk, a v okolních obcích - Budeč, Lutek, Miroš, Donek a pod. Ale protože se jednalo všeobecně o tzv. německou kolonizaci, lze předpokládat, že mezi nimi byla i řada osadníků německé národnosti, o čemž opět svědčí jejich osobní jména. Ve Veselici např. Fricek, což je v podstatě německé jméno Friedrich, v Suchdole Henzlin je pravděpodobně obdoba německého jména Hans, atd. Jmenovaní a jim podobní v té době nebyli vlastníky půdy, ale pouze půdu obhospodařovali. Pro potřebu ochránit dobytek před nájezdy loupeživých band byla většina vsí tehdy obehnána asi 1 m vysokou kamennou zdí. Poloha dnešních domů čp. 1, 2, 3 a 4 naznačuje, že popisované ohrazení u těchto domů bylo dost dobře možné. Ohrazení vyúsťovalo oboustranně do tzv. "Hóvozu", který je dnes znám jako přístupová cesta na Příhon. Hóvoz byl asi také lemován obdobnou zdí vysokou 1,5 m, která byla částečně překryta a vzniklé zastřešení sloužilo k uschování dobytka. Hóvozem byl dobytek přiháněn na Příhon, který plnil funkci pastviska pro pasení dobytka. Hlavní funkce kamenných ohrad byla v tom, že dobytek nemohl být tak lehce z vesnice odehnán a ukraden. Jelikož nebylo dlouho v dobách dávno minulých povinné psaní matrik, dovídáme se o našich předcích pouze z historických materiálů, kterými jsou různé "katastry", registrující velikost a příslušnost k půdě, a další doklady jako jsou např. soudní záznamy, tzv. "půhony". Roku 1396 došlo ke změně vlastnictví blanenského panství. Tehdejší biskup Mikuláš předal celé panství Erhardovi z Kunštátu. Ten je držel až do roku 1416, kdy přešlo do vlastnictví mocného rodu pánů z Valdeku. Po roce 1420 pak následoval rod Jana ze Studnice. Tehdejší doba spadá do bouřlivých náboženských bojů, které zachvátily celé území Čech a Moravy. Po zpustošení kraje husitskými vojsky se ujímá roku 1436 správy blanenského panství rod z Miličína , který je spravoval až do roku 1459. Poté následovalo několik dalších rodů, které měly toto panství v držení. Patřil mezi ně rod Černohorských z Boskovic, Doubravků z Hradiště, pánů z Ottersdorfu, Žalkovských ze Žalkovic atd. Roku 1631 přešlo vlastnictví na rod Lvů z Rožmitálu. O Veselici jsou z této dlouhé doby jen útržkovité zmínky. Jedna, z roku 1598, hovoří o tom, že nějaký Mikuláš Hanštil a Tomáš Michků byli přistiženi ve Žlebě při nedovoleném sekání smrčků jako kůlů do vinohradů. Z téhož roku je i zmínka o Janovi z Veselice, který podal žalobu na Jana a Bedřicha z Drnovic, kteří si měli neprávem přivlastnit majetek po jeho sestře.Ve zmíněném roce mělo rovněž dojít k požáru hospodářství souseda Louštila, které celé vyhořelo. Po porážce českého stavovského povstání na Bílé hoře,roku 1620, docházelo často i k vyhnání nebo odchodu lidí, kteří nechtěli přistoupit na katolickou víru. Následkem toho se vytratila jména Michků, Louštilů, a pod. a nastupují rody Stloukalů, Nečasů, Němců, Skotáků a jiných.

Přehled dějin Veselice v období let 1648 - 1766.
Druhým uceleným záznamem o předcích dnešních obyvatel Veselice a velikosti jejich majetků, je Lánský rejstřík, který byl zpracován v roce 1650. Ten uvádí, že ve Veselici v té době bylo 5 gruntů, které obývali tito občané: Martin Stloukal, Blažík Urban, Ondra Nečas, Josef Hrazdíra a Adam Kudla. Dále je v tomto rejstříku uvedeno 6 majitelů domů bez půdy. Ti se jmenovali: Jan Urbanů, vdova Machová, Martin Hrazdíra, Štěpán Kudla, Jakub Nečas a Kašpar Hrazdíra, který byl obecním pastýřem. Ten a jeho předchůdci i následovníci bydleli do roku 1871 v domě mající dnes čp. 5. Jak rovněž uvádí tento rejstřík, nebyl ve Veselici žádný dům zpustlý, což je překvapující. Tehdy byla totiž celá Morava hodně zpustošená, především následkem válek, které s menšími přestávkami zuřily celou první polovinu 17. století. Další zmínka o Veselici je v Tereziánském katastru z roku 1680. Ten uvádí, že k domu Jakuba Šenkýře náleželo cca 31 měřic půdy, k domu Říhy Němce cca 20 měřic půdy, k domu Matěje Nečase cca 16 měřic, k domu Josefa Stloukala cca 21 měřic, k domu Blažíka Skotáka cca 31 měřic, k domu Říhy Stloukala cca 12 měřic a k domu Martina Nečase cca 9 měřic. Mimo to zde stály domy, které obývali s rodinami Anton Pokorný, Josef Růžička, Martin Pokorný, Anton Říha a Bartoň Krboš. Koncem 17. století dochází k celkovému rozvoji blanenského panství. Rozvíjí se především železářství, které na sebe vázalo další obory, jako těžbu rud, výrobu dřevěného uhlí atd. Rychle se začalo rozvíjet i pivovarnictví, lihovary, mlýny a jiné. Čím dál více se s celkovým rozvojem společnosti začaly postupně mimo registrace půdy vést i matriky, coby záznamy o registraci osob. Jedny z prvních, které však ještě neměly úřední platnost, byly matriky, jejichž vedení doporučil Trídentský koncil z roku 1563. Teprve, ale až matriky zavedené patentem císaře Josefa II., roku 1784, byly uznávány jako veřejné listiny. Poslední zmínka o Veselici právě z konce 17. století je v blanenském urbáři z roku 1696. Jsou v něm údaje o povinnosti držitelů půdy odvádět vrchnosti daně. Údaje z něho dokládají, že na gruntech bydleli Říha Stloukal, Jan Šinků, Jakub Nečas a Ondra Nečas. Dále ve Veselici žili v té době dva chalupníci, a to Pavel Němec a Šebesta Hrazil. Rozdíl mezi gruntem a chalupou byl v tom, že ke gruntu náleželo víc půdy než k chalupě. Tyto údaje jsou již z doby, kdy panství blanenské bylo ve vlastnictví Arnošta Leopolda Ferdinanda z Gellhornů. Ten je koupil od tří bratrů Lvů z Rožmitálu. Kusé zprávy z první poloviny 18. století hovoří o tom, že již v roce 1732 byla ve Veselici hospoda, neboť v tomto roce žádal Martin Šaman, šenkýř veselický, Arnošta Gellhorna, aby mu nechal hospodu v nájmu. Jednalo se s největší pravděpodobností o chalupu dnešního čp. 7. Z roku 1749 se dochovala zpráva, že ve Veselici stálo toho roku 11 domů, z toho 7 sedláků a 4 nádeníci. V roce 1754 měla Veselice celkem 12 domů s těmito majiteli: Josef Stloukal, Jiří Nečas, Blažej Skoták, Jakub Šenkýř, Jiří Stloukal, Adam Němec, Martin Nečas, Vaněk Skoták, Bartoš Krboš, Jan Růžička, Martin Pokorný a Bernard Němec. Z těchto údajů vyplývá, že za období od založení obce do roku 1754 se Veselice rozrostla z původních 4 na 12 domů. Z toho bylo 8 gruntů a 4 domy byly bez půdy.

Období od přechodu vlastnictví blanenského panství na rod ze Salmu do zrušení roboty. (1766-1848)
Rod z Gellhornů vlastnil blanenské panství od roku 1694 do roku 1766. Toho roku došlo ke změně vlastníka panství, blanenský statek tehdy koupil majitel rájeckého panství, hrabě Antonín ze Salmu, původem z lucemburských Arden. Název rodu je odvozen od dvou lososů (něm. Salm), které jejich předci měli v erbu. Ústředí panství bylo v Rájci v nově přestavěném zámku. V roce 1769, ve věku 41 roků, však hrabě Antonín Salm umírá a panství přechází dědictvím na dva nezletilé syny - Františka Xavera a Karla Josefa. Po smrti hraběte Antonína, dochází k vykupování poddanských statků. Jak již bylo uvedeno, do té doby byli sedláci pouze uživateli půdy. Vykoupením však došlo k tomu, že po splacení výkupní ceny přešel grunt i s příslušnou půdou na kupce. Změna vlastnictví probíhala tak, že grunt byl oceněn a jeho cena rozdělena na splátky v délce deseti roků. Část ceny musela být zaplacena hned, další pak formou buď úhrady peněz nebo odpracováním. Ve Veselici si roku 1773 tímto způsobem koupili domy Jan Nečas čp. 1, Adam Němec čp. 2, Matouš Nečas čp. 3, Kašpar Stloukal čp. 4, Blažej Skoták čp. 8, Matouš Stloukal čp. 10, Martin Nečas čp. 11 a Matěj Nečas čp. 12. Přesto byli majitelé takto koupených domů povinni platit daně a robotovat. Čísla popisná u domů zde uvedených jsou již pravdivá, protože povinné číslování domů bylo zavedeno císařským nařízením v roce 1771. Další údaj o Veselici je uveden v Josefínském katastru z roku 1780. V té době byli ve Veselici vlastníky gruntů tito občané: na čp. 1 Jan Nečas, čp. 2 Martin Němec, čp. 3 Matěj Nečas, čp. 4 Kašpar Stloukal, čp. 8 Matěj Skoták, čp. 10 Matěj Stloukal, čp. 11 Martin Nečas, čp. 12 Matěj Nečas. Chalupníky byli na čp 6 Johan Skoták, čp. 9 Josef Krboš, čp. 13 Šimon, hajný, čp. 14 Martin Pokorný a čp.15 Matouš Stloukal. Uvedení domkaři měli půdu propachtovanou (propůjčenou) od vrchnosti a ta za ně platila daně. Z doposud uvedeného vyplývá, že za časový úsek přibližně 530 roků se Veselice rozrostla na 15 domů. Při tomto údaji je nutno uvést, že až do začátku 19. století se i ve Veselici stavěly domy pouze ze dřeva. Teprve potom se začalo stavět z t.zv. egyptských cihel - známých jako vepřovice. Jediným místem ve Veselici na výrobu těchto cihel byly Doly pod Malou Veselicí. Tyto "Doly" již byly rekultivovány a v jejich místě je dnes pole. Materiálem na vepřovice byla důkladně propracovaná žlutnice s přísadou plev. Dále se používalo stále dřevo, především na stavbu hospodářských stavení, a střecha se kryla ještě dlouhou dobu doškem. Obec Veselice patřila až do roku 1786 pod farnost blanenskou a od toho roku náleží k farnosti petrovské. Stalo se tak po tom, co byl v letech 1733 až 1735 postaven nynější kostel a roku 1786 i fara. Kostel byl postaven na náklady tehdejšího vlastníka panství rájeckého hraběte Karla z Rogendorfu. Dalším zdrojem údajů o počtu domů je kniha "Typografie Moravy", autora Josefa Františka Schwoje z roku 1793. V ní je uvedeno, že Veselice měla toho roku 19 domů s 21 rodinami a celkem 100 obyvateli. Tzn., že od roku 1780 do té doby vznikly 4 domy. Z nich jeden v Malé Veselici s čp. 17 a ostatní, čp. 16, 18 a 19, v původní zástavbě (v "dědině"). Od roku 1773 byl jediným vlastníkem celého panství Karel Josef ze Salmu. Stalo se tak po smrti jeho matky a podstoupení podílu bratra Františka Xavera, který se stal kardinálem v Korutanech. Za správy panství Karlem Josefem ze Salmu, je patrný značný rozvoj jak železářství, tak i ostatního hospodářství. Ten byl doprovázen vytvářením nových pracovních příležitostí. Historické dokumenty zaznamenávají i rozvoj zemědělství. Koncem 18. století již bylo zavedeno pěstování brambor, které se začaly pěstovat po slezských válkách kolem roku 1745, a do našeho kraje jejich užívání rozšířili Prusové - Braniboři, odtud název brambory. Jednou z hlavních příčin, proč se i přes prvotní nedůvěru nakonec jejich pěstování ujalo, byla velká neúroda v roce 1772. Výnosným byl v té době i chov ovcí. Z vyprávění předků, které zaznamenal v "Památníku pro obce Vavřinec, Veselice, Suchdol", kronikář Robert Sedlák, byly ovce chovány i na katastru obce Veselice. Je zaznamenáno, že v místě dnes stojícího domu čp. 32 u "Horního rybníka" se stříhaly ovce a vlnu vykupovali židé z Boskovic. Počátkem 19. století dochází ke známým napoleonským válkám. Z materiálů sesbíraných Sedlákem se dovídáme, že napoleonské vojsko určitou dobu "leželo" i v okolí Veselice, a v den bitvy tří císařů u Slavkova, t.j. 2.12.1805 byla dělostřelba slyšet až ve Veselici. Nedlouho po bitvě u Slavkova se začalo poražené Rakousko připravovat na novou válku s Francouzi. Docházelo ke znehodnocování měny, tiskem t.zv. bankozetlí (papírové peníze) a hospodářství bylo provázeno velkou inflací. Že války tehdy sužující Evropu postihly i obyvatele Veselice, dokládá úmrtní list vojáka Martina Skotáka, z čp. 8, uložený v Moravském zemském archivu v Brně. Zemřel roku 1814 v polním lazaretu u Ženevy na horečku, ve věku 22 roků. Kromě těchto válečných událostí bylo obyvatelstvo vesnic trápeno i robotováním. Robota se konala na základě patentu z roku 1783. Trvala 52 dní v roce s 1 osobou a to buď "při krátkých dnech" od 8. hodiny ranní až do smrákání, s hodinovou přestávkou na jídlo, a při "dlouhých dnech " od 6. hodiny ranní až do západu slunce, s přestávkou 2 hodin na odpočinek, jídlo a nakrmení dobytka. Roku 1811 panství dědí po svém otci Karlu Josefu starohrabě Hugo František ze Salmu, za jeho správcovství dochází k dalšímu rozvoji železářství. Významné rovněž bylo, že zřídil první přádelnu ovčí vlny ve střední Evropě, která byla v Brně. Dále jeho zásluhou byla rozšířena zámecká knihovna, která byla tehdy světoznámá. Roku 1833 bylo celé okolí Blanska vzrušeno podivnou událostí. Byla totiž pozorována na obloze velká záře, provázená silným duněním, slyšitelném po celém okolí. Po čase se dospělo ke zjištění, že v prostoru lesů u obce Závist spadl velký meteorit, z něhož bylo dokonce nalezeno i několik úlomků. O deset roků později je další zmínka o Veselici v t.zv. "katastrálním vceňovacím operátu". Tehdy stálo v obci 32 domů, v nichž žilo v 50 bytových stranách, t.j. rodinách, 212 obyvatel. Tzn., že od roku 1793 do roku 1843 bylo ve Veselici postaveno dalších 13 domů. Na tento rozvoj obce měl určitě vliv celkový rozvoj rájeckého panství. Výlučně zemědělstvím se tehdy živilo 18 rodin, řemeslem 8 rodin a obojím dvojím dohromady 24 rodin. Hlavně se zdejší lidé zaměstnávali děláním dřeva a pálením dřevěného uhlí, které vozili do pecí a strojíren v Blansku a okolí. Důkazem toho jsou i údaje v matrikách, kde je u některých nově narozených dětí uvedeno jako zaměstnání otce např. železář, hutník, uhlíř, kovář apod. Dle zmíněného operátu zabíraly lesy skoro 3/4 celého územního katastru obce a všechny byly dominikální, tzn. panské. Stav lesa byl v poměru 2/5 buků proti 3/5 jedlí. Obvyklá strava se sestávala z brambor, pak kromě toho z řepy, luštěnin, mléka, moučných jídel, žitného chleba a poněkud řidčeji z uzeného vepřového masa. Nápojem byla obvykle voda, řidčeji pivo nebo pálenka. Ještě k většímu rozvoji železářství, a to koncem první poloviny 19. století, přispělo zbudování železnice. Úsek z České Třebové do Brna byl dán do provozu 1.1.1849, po šesti rocích výstavby a navazoval tak na úsek Praha - Olomouc. Koncem první poloviny 19. století se s rozvojem hospodářství začala stále silněji ke slovu hlásit nová vrstva obyvatelstva - dělnická třída. Její úsilí o zlepšení svých životních podmínek, společně s dalšími demokratickými silami vyvrcholilo až pádem absolutismu a zrušením roboty. Na rájeckém panství se tak stalo 5. dubna 1848 za přispění tehdejšího vlastníka panství Hugo Karla ze Salmu. Za časový úsek od roku 1754 do roku 1848 bylo v obci postaveno celkem 20 domů.

Období od zrušení roboty do rozpadu Rakousko-Uherska.(1848 -1918)
S pádem feudalismu došlo po roce 1849 k novému správnímu zřízení, jehož základem se stal politický okres, který řídil okresní hejtman. Veselice tehdy spadala pod okresní hejtmanství se sídlem v Boskovicích. Přes všechny tyto pozitivní změny se Rakousko začalo připravovat na válku s Pruskem. Vyzbrojovalo svou armádu, a i v blanenských a adamovských dílnách se vyráběly nové zbraně, především pušky. Bitvu, která se odehrála 3.7.1866 u Hradce Králové, však Rakousko prohrálo. Události před i po bitvě, které svým způsobem poznamenaly i život ve Veselici, rovněž zaznamenal Sedlák. Podle vyprávění jeho babičky, Františky Šenkýřové, se roku 1866 při cestě k Hradci Králové ve vesnici zastavilo rakouské vojsko. Byly to prý většinou maďarské pluky, v nichž bylo mnoho slovenských mužů. Byli urostlí, vyholení a říkali, že jdou do Čech na "Prajza", a že ho utlučou čepicemi. Jak však dopadli už, bylo řečeno. Nedlouho na to přitáhlo pruské vojsko. Stalo se tak 11.7.1866 a přineslo s sebou cholerovou nákazu, na kterou v okolí zemřelo mnoho lidí. Ještě před tím posloužila nová železnice k přesunu velkého množství zbídačených poražených vojáků do Rakouska. Ze 70. let 19. století pocházejí i 3 kříže, které se dnes nacházejí v obci. Důvodem k jejich zbudování bylo většinou vyjádření příkladné zbožnosti. Kříž na rozcestí do Vavřince a Petrovic byl zbudován v roce 1862, na náklady rodiny z čp. 1. Od majitele domu čp. 8 je kříž u cesty do Malé Veselice z roku 1863. Třetí kříž je od majitele domu čp. 7. Nachází se u kapličky před domem čp. 23. Ta byla obcí zbudována roku 1883 a původní dřevěna kaplička, která stála v místě dnešního domu čp. 48. Cesta vedoucí okolo ní, které se dnes přezdívá "mezi ploty", do Malé Veselice, byla vedena jako cesta okresní a u čp. 35 se rozdělovala na směr přes Podvrší na Obůrku a do Blanska, a druhý směr přes Trávníky na Nové Dvory. Již zmíněné přemístění kapličky před dům čp. 23, lze přisuzovat snahám tehdejšího obecního představenstva o vytvoření jakéhosi středu obce. Skutečnost, že v roce 1890 postavila obec budovu čp. 43 (současné čp. 78) podporuje tuto teorii. Jejím účelem bylo plnit funkci obecního špitálu, pro případ možné epidemie, snad ještě jako reakce na cholerovou nákazu z roku 1866. Nedlouho nato sloužila i jako skladiště hasičského materiálu. U nově zřízené kapličky byla v roce 1895 vykopána studna, která je i dnes v provozu. Období 80. let 19. století je však zajímavé ještě z jednoho důvodu. Mnoho nescházelo a ve Veselici mohla být i škola. Do roku 1886 navštěvovaly děti z Veselice společně se suchdolskými školu v Petrovicích. Vavřinec patřil do Sloupu. 19. století bylo charakteristické značným nárustem obyvatelstva. Okolo roku 1875 přestaly školy, jak v Petrovicích, tak ve Sloupě již vyhovovat, především z důvodu malé kapacity. Pro dokreslení situace nutno uvést několik čísel. Roku 1794 docházelo z Veselice do Petrovic 16 dětí a celkem tehdy petrovskou školu navštěvovalo 110 žáků, mimo jiné i ze Žďáru a Karolína. V roce 1879 však již docházelo z Veselice 50 dětí z celkového počtu asi 220 žáků. Sloupská škola byla na tom obdobně a proto tamnější obecní rada navrhla v roce 1875 Vavřinci, aby přispěl na stavbu nové školy, o jejichž zbudování si zažádala okresní školní radu v Boskovicích. Vavřinecké představenstvo se však rozhodlo, že si postaví školu ve své obci. Po podání žádosti, však školní rada doporučila, aby se Vavřinec spojil s Veselicí a Suchdolem. Zemská školní rada k postavení školy ve Vavřinci dala souhlas v roce 1880. S tím však nesouhlasila Veselice a po řadě protestů a potom zase souhlasů veselských občanů došlo k tomu, že si Veselice zažádala o stavbu školy sama. To nevydržel Vavřinec a v roce 1884 souhlasil se stavbou školy ve Veselici. Rok nato však byla přece jen započata stavba školy ve Vavřinci, a to z důvodu, že Suchdol při posledním protestu přestal Veselici podporovat. Dle Sedláka tehdy mezi veselskými občany panovala velká nejednotnost názorů a spíše převládala snaha o osobní prospěch pří umístění školy, než potřeba situaci uspokojivě vyřešit. Provoz v nové škole začal na podzim roku 1886 se 196 žáky. Pro zajímavost uvádím, že ve školním roce 1995 - 1996 navštěvuje školu ve Sloupě z Veselice, Vavřince a Suchdolu celkem 79 dětí na obou vzdělávacích stupních, t.j. 1. až 8. ročník. I přesto, že Sbor dobrovolných hasičů ve Veselici byl založen až v roce 1921, byla obec již koncem 19. století nucena, nařízením tehdejšího boskovského hejtmanství, o vytvoření podmínek pro likvidaci případných požárů v obci. Podnětem k tomu, že zmiňované nařízení tehdy okresní hejtmanství vydalo, byla řada velkých požárů, která postihly v 70. a 80. létech řadu obcí v Širokém okolí. Stříkačku obec koupila v roce 1900 v Blansku a další hasičský materiál byl uskladněn ve zmíněné obecní budově čp. 43. V roce 1911 nechala obec zbudovat v Malé Veselici studnu (hlubokou 22 metrů) u dnes stojícího domu čp.49, který však byl postaven až v roce 1934. Celková spotřeba vody v této části obce se postupně zvětšovala a studna u čp. 36 již nedostačovala. V druhé polovině 19. století a začátkem 20. století bylo totiž postaveno několik domů právě v Malé Veselici a záměry obecní rady s rozšiřováním obce, směřovaly právě do této lokality. Dokladem toho jsou i další domy postavené ve 30. létech a později. V roce 1912 byla dána do provozu nově zbudovaná okresní silnice ze Sloupu do Blanska přes Těchov, jejíž výstavba byla schválena v roce 1909. Jak dokládá první kronikář obce Veselice, Antonín Souček, v "Pamětní knize obce Veselice", ještě v roce 1931 dlužila obec 6 000 K z výpůjčky 9 000 K, kterou si musela na stavbu silnice vzít od Hypoteční zemské banky. Dva roky poté, co byla silnice dobudována, vypukla I. světová válka, která vyvrcholila rozpadem Rakousko - Uherska. Z Veselice bylo ve válce celkem 37 mužů, z nichž 5 zaplatilo svým životem. Jména padlých jsou uvedena na pamětní desce, umístěné od roku 1932 na obecní budově, mající dnes čp. 78 a na pamětní desce v parku v Malé Veselici. Jedním z účastníků války byl i Karel Sáňka narozený ve Veselici v roce 1891 v domě čp. 3. Ten sloužil část války v Terstu a později byl přeložen na loď Beta na ostrově Lussin. Na této lodi sloužil u obsluhy děla a měl být při tom, když z této lodi byly vypalovány salvy na počest arcivévody Ferdinanda, přijíždějícího v roce 1914 do Bosny. Právě v období války zastihla Veselici smutná událost. Byl to velký požár, který vznikl dne 20. července 1917 v půl třetí odpoledne, údajně v čp. 5. Tomuto požáru padlo za oběť 17 domů a to čp.: 3, 5, 6, 7, 8, 13, 14, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 33, 41 a 49. Posledně jmenovaný dům již nebyl po požáru znovu obnoven a při požáru také shořela již zmiňovaná obecní stříkačka. Částečným zmírněním následků postižených rodin, bylo vyreklamování některých mužů na krátkou dobu z fronty. Přičinil se o to poslance Parlamentu Šamalík z Ostrova. Tohoto požáru se také zúčastnil i Karel Sáňka, který byl toho času na dovolené. Po požáru mu zůstal pouze civilní klobouk a košile, ostatní včetně uniformy shořelo. Mimo této skutečnosti zaznamenal Sedlák i životní osud Rudolfa Nečase narozeného roku 1889 v čp. 1. Ten po mobilizaci a narukování do Brna, odjel do Haliče a odtud na ruskou frontu, kde byl zajat. Byl lehce raněn a jako zajatec se dostal vlakem z Kyjeva přes Ural až do Murmaňska. Tam si vybral práci ve zlatém dole. Pak byl odkomandován na práci na statek. Po útěku, chycení, věznění a další práci na velkostatku se dostal do uhelných dolů v Donské oblasti. Těsně před koncem války sloužil ještě v Tyrolích, ale už jen chvíli. Obdobné vojenské události prožili i ostatní veselští občané, bojující v této válce. Od roku 1848 do roku 1918 bylo v obci postaveno dalších 19 domů a další 2 byty vznikly rozdělením domů původních, až na celkový počet 53 čísel popisných. Poslední dům postavený v roce 1912 bylo čp.51.

Období první republiky a II. světové války. (1918 - 1945)
Konec I. světové války a vznik samostatné republiky naladil všechny občany vidinou lepšího života. Tyto skutečnosti vedly k tomu, že i ve Veselici začal čilý spolkový život. Kromě již založeného SDH, byla velice aktivní i v roce 1926 obnovena organizace čes. strany soc. demokratické. Z podnětu SDH bylo v roce 1927 zbudováno v Malé Veselici výletiště. Na něm pak bylo v příštím roce z podnětu čes. strany soc. demokratické vysazeno do kruhu 13 kaštanů. Roku 1927 byla v obci zavedena elektická energie. Mimo jejího zavedení do domácností bylo zbudováno i veřejné osvětlení, které mělo 8 pouličních světel. Doba 30. let byla poznamenána světovou hospodářskou krizí a hned nato přípravami na další válečný konflikt. Jak je doloženo kronikářem Součkem, byl v době krize život v obci velice těžký. Přesto se obecní zastupitelstvo snažilo pomoci těm nejpotřebnějším a vytvářelo omezené pracovní příležitosti. Ty byly zaměřeny především na opravu a údržbu obecního majetku. V roce 1932 bylo z podnětu SDH přistoupeno k rekonstrukci obecní budovy čp. 43. Oprava spočívala v tom, že obvodová zeď od cesty byla celá zbourána a znova vyzděna, ale ve větší vzdálenosti od cesty. Dále byla zhotovena nová střecha. V roce následujícím byla opravena střecha i na další obecní budově s čp. 17, zvané "Pazderna". Ta měla střechu doškovou z roku 1873. Roku 1936 byl v hostinci zvětšen sál. Bylo zbudováno jeviště, čímž se zlepšily podmínky pro ochotnické divadlo, které bylo v celém okolí vyhlášené. V roce 1937 vyhořely domy čp. 36, 37, které měly jako poslední domy v obci doškovou střechu. V témže roce bylo také zvětšeno výletiště v Malé Veselici. V období krize, v roce 1934, byl postaven dům čp.49 a v roce 1936 dům čp.54. Prvně jmenovaný převzal čp. po domě, který vyhořel v roce 1917. Další domy č.p.55, 56, 57, 58 a 60, tvořící dnes ulici od kulturního domu na Příhon, byly postaveny v roce 1938. V Malé Veselici byl ještě postaven dům čp. 62, tehdejším starostem Josefem Pernicem. Před vypuknutím války byly postaveny ještě domy čp. 59 a 61. V období války se v obci částečně omezil spolkový život. Občané rovněž neměli pochopení pro německý požadavek - vyvěšování německých vlajek. Vlastníci radiopřijímačů si museli povinně nechat odmontovat u "Kučery" ve Sloupě krátké vlny, aby nemohli poslouchat zprávy o průběhu války. Několik občanů také bylo nasazeno na nucené práce pro říši. Jedinou obětí války se stal Bohumil Nečas z čp. 38, který zemřel při bombardování továrny ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1944 začali v okolních lesích působit partyzáni. Dle Součka jim z občanů nejvíce pomáhal Ondroušek František z čp. 8, Skoták Karel z čp. 60 a Němec Alois z čp. 58. Koncem dubna roku 1945 se do Podvrší přemístila kolona ustupujících Němců, která však v noci z 6. na 7. května odjela pryč. Dne 9. května přijelo do obce auto s důstojníky rumunského dělostřelectva, které hned příští den následovala kolona asi 400 koní a 500 rumunských vojáků. Po jejich odchodu ještě týž den byla v Suchdole uspořádána oslava konce války, které se zúčastnili i obyvatelé z Veselice a Vavřince. Jako jediný dům zbudovaný v obci v období války, byl dům čp. 63. Postavila ho na Příhoně, rodina Stloukalových z obecního bytu čp. 17, v roce 1944. Dnes již tento dům nestojí, zůstaly po něm pouze betonové základy.Od roku 1918 do konce II. světové války bylo v obci postaveno 10 domů.

Období od konce II. světové války do současnosti. (1945 - 1996)
První rok míru znamenal pro obec úbytek obyvatel. Do pohraničí tehdy z obce odešlo celkem 51 občanů. Svoje nové domovy našli v Udánkách, Hradci a Mladějově na okrese Mor. Třebová, v Lechovicích okres Znojmo, ve Svitavách a Velkých Losinách. V obci tehdy působili 4 živnostníci. Byli jimi Bohumil Skoták - hostinský na čp. 7, Josef Hlaváček - obchod smíšeným zbožím na čp. 51, Bohumil Nedoma - krejčí na čp. 33 a Jiří Lukeštík - obuvník na čp. 35. Dále v obci působilo 13 zemědělců s pozemky od 3 do 8 hektarů. Ostatní obyvatelé dojížděli do továren v Blansku, Adamově a Brně. Hned po válce začal pracovat velice aktivně nový národní výbor. Jeho přičiněním byl v obci v roce 1947 zbudován veřejný rozhlas a v hostinci "U Skotáků", veřejná telefonní hovorna. Jednou z dalších akcí byla oprava kapličky. Stalo se tak v roce 1948 a při pořádané slavnosti byla vysvěcena a za patrona byl zvolen sv. Antonín. Rok nato byl opraven "Horní rybník", který byl vyčištěn, změněn jeho tvar z nepravidelně kulatého na hranatý s oblou zadní stranou, zbudovány nové kamenné hráze a nové trubkové zábradlí s betonovými sloupky. Nový tvar rybníka navrhl Robert Sedlák a hráze zbudoval Miloslav Ondroušek z čp. 8. Téhož roku bylo uděláno loutkové divadlo. Jeho jeviště zakoupila obec v Brně a loutky zhotovili ochotníci - především pak Robert Sedlák. V roce 1950 byl zbudován stožár na sušení hasičských hadic. Umístěn byl na hrázi horního rybníka, v místě kde stojí i dnes. Na podzim téhož roku byl založen přípravný výbor zemědělského družstva, za jehož předsedu byl zvolen Skoták Albert z čp. 4. Do konce roku se do družstva přihlásilo 29 členů. Roku 1951 zanikl dům čp. 15, původně stojící v místě dnes stojícího skleníku majitele domu čp. 63. V příštím roce bylo započato se stavbou vodní nádrže v Malé Veselici, v místě později zbudované zahrady za domem čp. 49. Měl sloužit jako zdroj vody pro případ požáru v této části obce. Na podzim roku 1952 vznikl požár v hasičské zbrojnici. Mimo hasičského agregátu shořelo všechno i s loutkovým divadlem, které bylo umístěno na půdě. Požár zavinila závada na elektrické instalaci. Roku 1954 bylo rozhodnuto o zbourání obecního domu čp. 17 a místo něho postavit kulturní dům. Dům čp. 17 sloužil dlouhá léta k ubytování 2 až 3 sociálně slabých rodin. Celé jeho tehdejší osazenstvo odešlo po válce do pohraničí, a tak již tento dům ztratil pro obec svůj význam. Po odchodu obyvatel sloužila pravá polovina domu dočasně jako klubovna místní organizaci Junáka s názvem "Bobři" (levá polovina domu měla v té době ještě podlahu jen z udusané hlíny). Výstavba kulturního domu až do hrubé stavby probíhala za velkého nadšení většiny občanů. Poté nastala určitá stagnace, zapříčiněná nedostatkem finančních prostředků. Jedním z důvodů však také byly problémy řešící integraci se sousedními obcemi. Na dokončení stavby mělo dosti velký vliv založení JZD v roce 1957. Nejprve však došlo k dobudování potřebného zázemí pro činnost družstva, jako slepičí a kačení farmy, vepřína a pod. Tyto investice byly dobudovány do roku 1960, kdy se administrativně sloučily Veselice s Vavřincem a Suchdolem. Toho roku byl zrušen okres Boskovice a došlo tak ke zvětšení okresu Blansko. K tomuto okresu příslušela Veselice od roku 1949. Do toho roku byla státní správa na úrovni okresu rozdělena na okresy politické a soudní. Veselice náležela do roku 1949 k politickému okresu Boskovice a soudnímu okresu Blansko. Nově sloučená obec se měla jmenovat "Lesná", ale tento název se neujal a obce se jmenují postaru. V roce 1960 se také sloučila zemědělská družstva všech tří obcí a postupně se začalo s dokončováním kulturního domu. Ten byl dokončen v roce 1964 a první akcí v něm byla "Štěpánská taneční zábava". V témže roce byla provedena oprava silnice z Veselice do Suchdolu. Od té doby je rovněž datován vznik kanalizace v místní části obce, zvané "Vépustek". V roce 1968, kdy byla započata výstavba vodovodu, byly "Ve Stodůlkách" vykopány 2 studny. V roce následujícím pokračovala výstavba mimo jiné i vybudováním strojovny. V roce 1970 byl dobudován vodojem, položeno potrubí od prameniště k vodojemu a celá stavba byla dána do provozu na podzim roku 1971, kdy již byla většina domů na vodovod připojena. Po dokončení jedné významné investiční akce byla započata akce další. Bylo to budování nové kanalizace započaté v roce 1972, které s přestávkami pokračovalo až do roku 1981. Průběžně také byly pokládány obrubníky, budovány místní komunikace a dobudovávány přilehlé chodníky. V roce 1972 také zanikla cesta od zemědělského družstva přes Holomáč a Horky do Rybníků. V roce 1975 se pokračovalo mimo jiné i na dostavbě skladu u hasičky. Dále bylo zbudováno u kulturního domu parkoviště a postavena opěrná betonová zeď. V roce 1976 byla stavba skladiště u hasičky dokončena a rovněž byla rekonstruována cesta z Malé Veselice do Površí k zařízení místní vojenské posádky. V témže roce došlo ke sloučení JZD Petrovice s JZD Ostrov. Katastr obce Veselice náležel od roku 1974 k JZD Petrovice, které vzniklo sloučením s JZD Vavřinec, ke kterému patřil od roku 1965 mimo Veselice i Těchov a Obůrka. Vzniklo tak zemědělské družstvo Družba v Mor. krasu se sídlem ve Veselici s celkovou obhospodařovanou výměrou 2 969 hektarů. Roku 1977 byla provedena demolice domu čp. 20, který stál původně vedle domu čp. 48. Demolici provedla organizace Svazarmu, která použila část materiálu na stavbu budovy pro svoji činnost. Stavbu této budovy započala v témže roce, na místě původně stojící drůbežárny, kterou před tím celou asanovala. Nová budova mající čp. 83, byla dána do provozu v roce 1978 a slouží jako klubovna, sklad zbraní a její součástí je i menší sál, využívaný především jako herna pro stolní tenis. V roce 1977 ještě proběhla jedna akce většího rozsahu. Byla jí rekonstrukce střechy nad přísálím a kuchyní v kulturním domě. Původní střecha s eternitovou krytinou byla nahrazena pálenou křidlicí, včetně nové nosné dřevěné konstrukce. Uvnitř bylo provedeno nové prostorové uspořádání a dále byly udělány nové stropy v místnosti kuchyně a nové klubovny. V 70. létech byly asanovány již zmiňované Doly pod Malou Veselicí, které sloužily jako skládka domovního odpadu. Byly celé zavezeny zeminou a rekultivovány pro zemědělskou výrobu. Nacházely se při polní cestě z Malé Veselice na Trávníky a jejich přesná poloha již zůstane zaznamenána pouze v paměti dnešní starší a střední generace. Další údaje o počtu obyvatel a domů jsou z roku 1980. Po celostátním sčítání obyvatelstva měla Veselice v tomto roce 286 obyvatel, žijících v 93 rodinách a celkový počet domů byl 81. V roce 1980 byl také opět opraven "Horní rybník". Jednak se změnil jeho tvar a byly zbudovány nové betonové hráze a nové zábradlí. Za dva roky nato byl opraven "Dolní rybník" v tomtéž rozsahu. V roce 1984 byla provedena nová fasáda na kulturním domě a zbudována nová přípojka elektrické energie. V roce příštím bylo upraveno výletiště v Malé Veselici a jeho součástí se stal parčík s novým pomníkem padlým občanům ve světových válkách. Toto výletiště sloužilo též v 60. a 70. létech mimo jiné jako hřiště na volejbal. Bylo na něm odehráno bezpočet zápasů hojně navštěvovaných diváky z řad občanů. Během 80. let bylo v obci upraveno mnoho veřejných prostranství na zelené plochy a tím se zlepšil celkový vzhled obce. V roce 1987 bylo přistoupeno k adaptaci bývalé budovy čp. 7. V I. etapě byla část bývalého pohostinství přebudována na prodejnu potravin. Předcházela tomu mimo jiné i asanace hospodářských stavení a nová prodejna byla zbudována v místě bývalého sálu pohostinství. Otevřená byla v roce 1988 a v roce příštím bylo započato s II. etapou, kterou bylo zbudování provozovny pohostinství. Ta byla dána do užívání v roce 1991 a tím se podstatně zlepšily podmínky pro občany v této sféře služeb. Do roku 1988 byla prodejna potravin umístěna v domě čp. 51. V roce 1993 byla obec plynofikována. Během půl roku byla po obci zbudována síť středotlakého rozvodu v délce cca 2 300 m a až na domy čp. 4, 5, 7, 8, 13, 15, 17, 21, 22, 39, 42, 47, 48, 52, 56, 63, 69, 75, 78, 83, 84 a 87 jsou všechny domy na tuto síť připojeny. Regulační stanice plynovodu byla zbudována v blízkosti areálu zemědělského družstva a je společná i pro Suchdol. Plynofikováno bylo rovněž zařízení vojenského útvaru, které je od 50. let v Podvrší. Nedílnou součástí v obci od té doby byla přítomnost příslušníků armády, kteří svým způsobem poznamenali dění v obci a jejím okolí. Už jenom např. tím, že se jich několik ve Veselici a okolních obcích oženilo. Rovněž se podíleli na brigádách - především v 60. létech. Nezanedbatelná byla i pomoc finanční ze strany jejich nadřízených orgánů. Finanční prostředky byly použity především při budování místních komunikací a v poslední době i při plynofikaci. V současné době slouží zařízení vojenské správy k rekreaci příslušníků České armády. Poslední akcí většího rozsahu byla oprava místních komunikací. Jejich velké části se dotkla zmiňovaná plynofikace a proto byla již nutná jejich oprava, která proběhla v červenci roku 1995. Za období posledních 50-ti roků, t.j. od roku 1945 bylo v obci postaveno 23 domů. Dosti významnou skutečností je fakt, že od začátku 90. let postupně dochází k zástavbě proluky mezi oběma částmi obce, tedy Malou a Velkou Veselicí. V této lokalitě byly dosud postaveny 2 domy a to čp. 88 a 89 a jeden dům je rozestavěn. K úplnému propojení je zapotřebí postavit ještě 3 další domy. Ke konci roku 1995 má Veselice 86 domů o 96 bytech v nichž trvale žije 242 obyvatel.

Tolik přehled historie obce. Při jejím zpracovávání bylo použito především místních kronik, dvoudílného "Památníku pro obce Vavřinec, Veselici a Suchdol" veselského rodáka Roberta Sedláka, knihy "Paměti města Blanska a okolních hradů" autora Josefa Pilnáčka z roku 1927, knihy Rudolfa Dvořáka "Dějiny markrabství moravského" z roku 1906 a brožury "Kapitoly z dějin Vavřince" z roku 1979. Cílem tohoto přehledu bylo podat čtenáři základní informace o obci od prvních dostupných informací o ní až do její současnosti. Protože bylo z větší části použito údajů z knih uvedených, prosím aby omyly mnou nezaviněné byly posuzovány mírně.